Seznam Neužitečných Dovedností: Protože Prostě Proto

Většina lidí si na svůj bucket list zapisuje cestu kolem světa, koupel v penězích nebo přistání na Marsu. Já? Já se chci naučit kouřit dýmku. Proč? Ne, nechystám se stát členem klubu zaprášených profesorů filozofie. Prostě proto, že chci. Dýmka mi přijde elegantní, a chtěl bych jednou jen sedět na terase, foukat kouřové obláčky a vypadat přemýšlivě. Alespoň jednou. Bez většího záměru. Jen ta samotná představa má své kouzlo.

Pak bych rád namaloval obraz ve stylu Jacksona Pollocka. Vždycky, když vidím nějaké dílo jen trochu připomínající abstraktní expresionismus, vzpomenu si na Pollockův „Action Painting“. A vybaví se mi film Pollock s Edem Harrisem v hlavní roli. A najednou mě přepadnou pocity nespoutanosti, smíšené s pachutí Pollockova tragického osudu. A tak nějak si to chci vyzkoušet taky. Ne proto, abych byl slavný nebo si říkal umělec, ale jen kvůli tomu momentu, kvůli těm emocím a protože se mi chce.

Rozhodně netvrdím, že můj výsledek skončí v Guggenheimu, ale možná najde místo na zdi mého obýváku – nebo v popelnici. A víte co? Bude mi to jedno.

Užitečnost je přeceňovaná

Společnost miluje užitečnost. Užitečné je produktivní. Produktivní je efektivní. A efektivní je… no, většinou docela nudné. Učit se něco, co vám nikdy nepřinese ani korunu, je proto malou vzpourou proti kultu efektivity a neustálého růstu. Zkuste třeba vyřešit Rubikovu kostku, i když vás geometrie na základce děsila. Nebo si dejte lekce žonglování – a bavte se tím, jak vám koule neustále padají na hlavu. K čemu to je? Pro většinu lidí k ničemu. A právě v tom spočívá to kouzlo.

Rachel Wu, profesorka psychologie, tvrdí, že učení „nesmyslných“ dovedností podporuje neuroplasticitu – schopnost mozku měnit se a adaptovat. Jinými slovy, váš mozek zůstane pružný jako jógínský mistr, i když si právě uprostřed kurzu kaligrafie říkáte, že to je naprostá kravina.

Koučovací diskuse a transformační síla bucket listu

Tento přístup jsem nedávno sdílel s kolegy kouči během našeho dlouhodobého tréninku osobního rozvoje. Mluvil jsem o tom, jak jsem použil bucket list jako mentální cvičení – a byl jsem překvapen jeho transformačním a hlubokým dopadem. Na mém seznamu je několik dovedností, které jsou čistě „neužitečné“, například ta dýmka nebo Pollockův obraz. Vedlo to k divoké diskusi. Někteří kolegové měli problém pochopit, proč bych se měl učit něco, co nikdy nevyužiju.

Nakonec jsme se ale shodli, že myšlenka učení „neužitečných“ dovedností má nečekanou přitažlivost. Provokuje nás k přemýšlení nad tím, co považujeme za hodnotné. A co víc – jde o připomenutí, že smysl nemusí být vždy jasně definován nebo měřitelný. Někdy je samotná cesta tím cílem.

Proč vytvářet nerovnováhu?

Životní rovnováha je mýtus, který si vymysleli lidé, co nemají odvahu k opravdové změně. O tom už jsem psal v jiném článku. Učení „neužitečných“ dovedností je přesně ten impuls, který potřebujete, abyste narušili svou rutinu. Jak jinak si odpočinete od každodenního stereotypu?

Vzpomínám si na jednoho kolegu z cest po Asii. Naučil se ovládat jojo a celý měsíc tím každého otravoval. Nikdo nechápal proč. A víte co? Nevadilo mu to. Měl radost.

Záměrná hloupost jako cesta k osvícení

Učení se něčemu, co „nedává smysl“, je v jistém smyslu meditační akt. Musíte se ztišit, soustředit a připustit, že všechno nemusí mít hluboký význam. Albert Einstein jednou řekl: „Hra je nejvyšší forma výzkumu.“ Možná si představoval něco vznešeného. Možná měl na mysli přesně tohle – zábavu pro zábavu.

Takže si na bucket list napište něco absurdního. Naučte se jódlovat, i když vás alpská kultura nezajímá. Naučte se míchat koktejly, i když nepijete alkohol. Protože to je vaše vzpoura proti monotónnosti a možná i vaše cesta k lepšímu já.

A teď už mě omluvte. Musím si sehnat dýmku.